Háj u Duchcova - Zjednodušená verze stránek
Nastavení velikosti písma
+

Všední život obce

Více zde

Bývalé restaurace v Háji

č.p. 62 Hostinec „Březovský“ - se sálem v 1. poschodí a s kuželníkem na zahradě za domem (v r. 1921 zabráno státem - hostinec pana Březovského zanikl v roce 1938 spolu s vedlejším řeznictvím „Charouzek“ - pana Charouzka - z bývalé prodejny řeznictví je od roku 1983 zastávka autobusu)

 

č.p. 74 Hostinec „U lípy“ vlastník František Neuber, v r. 1941 vyhořel (v současnosti nová budova)

 

č.p. 129 Hostinec „Morgensone“ (Ranní slunce) v přízemí vlevo, vpravo pak prodejna František Neubert a řeznictví, vlastník František Neubert, oboje zaniklo v roce 1948)

 

č.p. 39 Hostinec - Sokolovna - vlastník Sokol Háj

 

č.p. 85 Hostinec „U Límů“ v přízemí a se sálem v 1. poschodí, vlastník Marie Límová (zanikl v r. 1947)

 

č.p. 125 Hostinec „U přátel“, vlastník Štěpánka Schwestková (zanikl v r.1944) v letech 1950 školka

 

č.p. 139 Hostinec „U města Strassburg“ - v 1. poschodí, vlastník Robert a Marie Strassberger, a k přízemí přistavěné řeznictví (hostinec zanikl v r. 1945)

 

č.p. 13 „Gasthaus zur Bergmanngrus“ - (Hostinec U hornického pozdravu) se sálem v prvním patře, zanikl v r. 1945 - vlastník Anton Rudolf)

 

č.p. 19 Hostinec „Winsch“ s velkým sálem a jevištěm, vlastník do r. 1945 Eduard Winsch, od r. 1945 Hostinec „U Houšků“, vlastník pan Houška - po roce 1955 provozovatelem podnik Restaurace a jídelny Teplice s názvem „Horní hostinec“ zanikl v roce 1964 demolicí pro důlní činnost

 

č.p. 259 Hostinec „Hanel“ se sálem - zanikl v r. 1940, vlastník Thaddäus Hanel v Domaslavicích

 

č.p. 6 Hostinec „U stropnické hlídky“ - zanikl v r. 1944 německý název „Gastwirtschaft zur Stopnitzwarte“ (poslední vlastník Eduard Marzin)

 

Dva občané z Háje, kteří v minulosti neunikli trestu smrti

K sakrálním záležitostem v Háji se váže archivní záznam o občanovi z Háje Hansi Köllerovi, který byl za krádež v kostele dne 15. května 1668 apelačním soudem (odvolací soud pro poddanské věci) v Praze odsouzen k trestu smrti oběšením a následně spálením.

Druhým popraveným občanem z Háje byl Richard Frank (nar. 8.března 1912) z Dolního Háje. Ten byl ve věznici v Mostě za retribuční činy podle § 5 - zákona z roku 1923 doplněného retribučním dekretem z r. 1945, trestající aktivní nacistickou činnost, zejména z let 1938-1945 odsouzen a 13.listopadu 1946 v Mostě popraven.

 

František Nachtmann, kronikář obce

 

 

Četnická stanice Dolní Háj

Četnická stanice v Dolním Háji byla zřízena 1.dubna 1925 na základě rozkazu zemského četnického velitelství v Praze, kdy se měla četnická stanice v Loučné ze služebních důvodů přemístit do Dolního Háje. Do obvodu četnické stanice v Dolním Háji tak byly přiděleny osady Dolní Háj, Horní Háj z obvodu stanice Osek, pak Domaslavice z obvodu stanice Hrob. Četnická stanice v Dolním Háji sídlila v domě č.p. 155 (dnešní budova Obecního úřadu Háj u Duchcova). Četnická stanice v Dolním Háji byla zrušena 28. května 1936 v důsledku zřízení státního policejního úřadu v Duchcově, jehož působnost se vztahovala i na osady Dolní Háj a Horní Háj. Osada Domaslavice, jakož i horní část obvodu zrušené Četnické stanice Dolní Háj, byla přidělena do obvodu četnické stanice v Oseku. Velitelem četnické stanice v Dolním Háji byl po celou dobu působení stanice vrchní strážmistr Jaroslav Hermann. Stanice byla vedena jako tří mužová a během jejího působení se zde vystřídali tito četníci: František Hradecký pouze v roce 1925; Karel Housa od roku 1925 do roku 1929; Václav Autersky od roku 1927 do roku 1932; Závodčí Jaroslav od roku 1929 do roku 1934; Alois Tauschek od roku 1932 do roku 1936 a Josef Sluka od roku 1934 do roku 1936.

Četnictvo vystupovalo jako strážný sbor, vojensky organizovaný a jako orgán politické státní správy, přičemž bylo podřízeno ve věcech výkonu bezpečnostní služby státním politickým úřadům. Za zmínku také jistě stojí zákaz činnosti pro četníky v politických stranách a později i vstup do sportovních a zájmových organizací. Sňatky byly povolovány po odsloužení čtyř let, nejdříve po dosažení 30 let věku. Důležité také jistě bylo zbavení volebního práva četníků, stejně jako pro ostatní příslušníky ozbrojených sil, ke kterému došlo v roce 1927. Četnická služba se dělila do dvou skupin, služby obyčejné a služby zvláštní. Služba obyčejná zahrnovala úkony, které patřily k běžným povinnostem četnictva jako například: mařit provedení nebo dokončení trestných činů, pokud byly již spáchány, tak je vyšetřit; dále všechny osoby, které přestoupily zákon, napomenout či je zatknout; zamezit shluknutí a srocení lidu; chránit osobu i majetek každého státního občana; konat podrobná vyšetřování o všech nálezech mrtvol, o každém požáru, vloupání, loupežném přepadení apod.; dále dohlížet na dodržování zákazu podomního obchodu s tiskovinami; zadržovat vojenské zběhy; dohlížet na veřejná zařízení; pečovat o to, aby bylo volné spojení na pozemních a vodních cestách; zatknout osoby stíhané zatykačem a bedlivě si všímat tuláků či jiných podezřelých osob; a pokud to připouštěla služba provázet nebezpečnými cestami cestující, kteří o to požádali. Mezi službu zvláštní bylo zahrnuto vykonávání zvláštních vrchnostenských nařízení, včetně služeb asistenčních a dále eskortování vězňů. Tyto služby byly ovšem vykonávány pouze na vyzvání. Běžná denní služba četníka činila zhruba od 8 do 18 hodin každý den (jak během dne, tak během noci). Před vlastním zakročením měl četník vždy užít slov: „Ve jménu zákona“ v jazyce v místě obvyklém. Každý občan byl povinen četníkovi výzvy uposlechnout. Pro představu si ještě zmapujme trasu obchůzky četníků v Dolním Háji, kterou museli pravidelně vykonávat. Obchůzka č. 1, kterou vykonával vrchní strážmistr Jaroslav Hermann, začínala v Dolním Háji (v hořejší části od četnické stanice), dále pokračovala přes Horní Háj, Domaslavice, železniční trať, Staré údolí a končila u strážního domku č.p. 117. Obchůzka č. 2, kterou vykonával jiný člen četnické stanice, začínala opět v Dolním Háji od sídla stanice směrem dolů, dále pokračovala přes důl Bihl, zastávku, železniční trať Chomutov-Podmokly, březový lesík a končila u vodovodu.

Příslušníci četnické stanice Dolní Háj vedli pravidelné záznamy shrnutí jednotlivých let v době fungování zmíněné stanice (tedy mezi lety 1925-1935). Máme tak možnost nahlédnout, jak četníci celkově hodnotí jednotlivé roky a to po stránce ekonomické, sociální či meteorologické. Podíváme-li se na politické postřehy četníků, tak bezesporu zajímavá poznámka je z roku 1933, kdy četníci poznamenali, že vzhledem k nastolení hitlerovské vlády v Německu se přiostřily poměry v pohraničí, takže i turistický a cizinecký ruch byl značně omezen. Prozkoumáme-li otázku nezaměstnanosti, tak výraznější projevy jsou sledovány od roku 1931, kdy během tohoto roku panovala značná hospodářská krize vesměs ve všech odvětvích průmyslu, takže nezaměstnaní dělníci se stále množili a nespokojenost obyvatelstva se stupňovala, což se projevovalo především na vysokém počtu stávek a demonstrací horníků. Nezaměstnanost byla nejvíce pociťována v zimě, a proto byli nezaměstnaní podporováni státem a obcemi. Situace se ještě více vyhrotila v následujícím roce, kdy nezaměstnanosti stále přibývalo i navzdory stavebnímu ruchu v letních měsících. Následkem této nezaměstnanosti a tím spojené nouze se množily krádeže a lidé si vypomáhali také podloudnictvím. Známe také počty zatčených osob v Dolním Háji v jednotlivých letech: 1925 - 14 osob; 1926 - 11 osob; 1927 - 12 osob; 1928 - 11 osob; 1929 - 14 osob; 1930 - 14 osob; 1931 - 4 osoby; 1932 - 7 osob; 1933 - 13 osob; 1934 - 11 osob; 1935 - 16 zatčených osob.

Zaměříme-li se na zajímavosti ohledně počasí v těchto letech, tak bychom mohli určitě zmínit rok 1928, jelikož v Dolním Háji nastala značná nouze o vodu, která byla odstraněna teprve svedením vody z Domaslavického potoka prozatímně položeným potrubím do vodovodu. Další zajímavé údaje dostáváme v roce 1934, kdy byl tento rok pro polní hospodářství velmi nepříznivý. Na jaře tento rok sliboval svým počasím značnou úrodu, avšak v květnu nastala katastrofální sucha, která trvala až do září, takže na polích se jen velmi málo urodilo. Také pokud se týče pitné vody, panoval zejména v Dolním Háji naprostý nedostatek. Voda byla uzavírána a jen jednou za tři dny byla možnost si opatřit vodu u vodovodu. Následkem tohoto úplného sucha docházelo k častým lesním požárům, takže okresní úřad vyhlásil zákaz vstupu do lesů do doby, dokud vydatněji nezaprší.

Díky dochovaným materiálům máme k dispozici informace a údaje, že se v obvodu četnické stanice Dolní Háj v letech 1925-1936 udála jedna vražda, čtyři sebevraždy a jedno úmrtí malého chlapce. Dále máme údaje, že se ve stejném období uskutečnil jeden pokus o vyloupení spořitelny, jedna loupež na poštovním úřadě a několik menších krádeží. Jako poslední máme k dispozici informace, že ve sledovaném období došlo k jedné automobilové nehodě a k celkem osmi požárům, přičemž jeden dosahoval závratných škod.

Četnická stanice v Dolním Háji zaujímala v obci pozici specifické instituce, díky které máme zprostředkované pozoruhodné informace. Kromě obecního zastupitelstva byla stanice nejdůležitějším orgánem v obci. Její krátké působení v podobě 11 let je pouze krátkou, avšak významnou epochou. Významnou tím, že četníci na malé obci byli svědky nejdůležitějších událostí, které se odehrály v době meziválečné, ale hlavně zaznamenali reakce obyvatel Dolního Háje na tyto události. V dnešní době o existenci této stanice ví malá část obyvatel naší obce.

 

Čerpáno z BP Četnická stanice Dolní Háj a její obvod v letech 1925-1936 FF UJEP 2013

Bc. Jakub Šimek, člen KSK

 

 

V r. 1946 byly v obci prodejny potravin v č.p. 156 společnost Včela, v č.p. 35 mlékárna Kutěna, v č.p. 120 pekařství Jošta, v č.p. 29 papírnictví Vaněk, v č.p. 150 cukrárna Blecha, v č.p. 181 potraviny Liška, v č.p. 146 instalatérství Karmazín, v č.p. 13 mlékárna Rudofová, v č.p.  145 pekařství Boucký, v č.p. 257 potraviny Máče, v č.p. 187 koloniál Šindler.

 

V r. 1949 bylo v obci v provozu: 3 prodejny smíšeného zboží, 2 mlékárny, 2 prodejny masa, 1 trafika a 2 hostince. K 31. prosinci 1949 měla osada Háj 1 195 obyvatel, 224 domů, z toho 190 obydlených. V tomto roce řezník v č.p. 139 přistavěl k domu přístavek, krámek, aby mohl prodejnu v domě 139 zrušit a rozšířit tak svůj byt v přízemí.

 

K 30.listopadu 1949 bylo v Háji založeno Jednotné zemědělské družstvo, do něhož se přihlásilo 56 členů. Založení družstva v obci bylo dobrovolné, provedeno bez nátlaku na zemědělce. JZD bylo zapsáno do podnikového rejstříku 15.12.1949 u Okresního soudu v Ústí nad Labem. Současně se vstupem vkládali do družstva většinu svých pozemků, hovězí dobytek, prasata a drůbež. Doma si nechali od všeho něco por vlastní potřebu, stejně tak část pozemků (záhumenků). Zemědělci vstupovali do družstva dobrovolně za slibovaných podmínek lepšího hospodaření, možnost společného využívání zemědělské techniky a menší dřiny, později pak i osmihodinovou pracovní dobu na směny stejně jako v továrnách. Mimo družstvo zůstali pouze dva místní soukromí zemědělci, kteří odmítli do JZD vstoupit. V Háji to byl František Moural s 9,5 ha půdy a v Domaslavicích Antonín Albert s 12 ha půdy. Oba hospodařili dále soukromě až do nabytí jejich důchodu. V době založení družstva bylo v obci napočítáno pro společné hospodaření 181 krav, 102 vepřů, 700 ks drůbeže a 7 koní.

 

V roce 1950 začalo JZD v hospodářské usedlosti s č.p. 82 (mezi č.p. 81 a č.p. 83) budovat společnou odchovnu prasat. Z počátku jich tam bylo ustájeno na 40 ks. Jako další objekt JZD byl za zemědělskou usedlostí s č.p. 92 vystavěn společný kravín. Zde bylo ustájeno 40 krav. V samotném č.p. 92 byly kanceláře JZD.

V roce 1951 byla v bývalých prostorách hostince U Límů v č.p. 85 (mezi č.p. 84 a č.p. 86) Jednotným zemědělským družstvem vybudována společná prádelna k využití pro rodiny členů JZD. Slavnostně byla otevřena 12.srpna 1951, při této slavnosti byly v Sokolovně uspořádány vepřové hody ze dvou vepřů.

Předseda JZD Josef Vlach si přišel do školy postěžovat na chlapce, kteří družstvu odcizili víčka na konzervy uskladněné v hasičské zbrojnici, kam vlezli oknem. Šetřením bylo zjištěno, že se jedná o skupinku chlapců, kteří mají za sebou aféru odstřelování  žárovek veřejného osvětlení prakem. Nejhorší z nich, Jaroslav Frígert, zřejmě poputuje do výchovného ústavu a Babický se v blízké době odstěhuje. Odcizené věci byly družstvu vráceny.

 

V roce 1961 JZD nijak zvláště již neprosperovalo a tak jeho hospodářství převzal Státní statek Lahošť. V roce 1962 statek požádal o převedení místní chátrající kapli pro své dílny a kovárnu, umístěnou v č.p. 273 bývalé hasičské zbrojnice. Kaple nebyla církevním majetkem a ani nebyla zapsána v památkovém seznamu. Proto statek tuto stavbu získal pro své účely.

 

Sběrna druhotných surovin je umístěna na stavební parcele č. 9/2 v Kubátově ulici v Háji u Duchcova. V areálu sběrny stály v minulosti dva domy stavebně spojené se společným dvorem. V popředí u silnice stál dům s č.p. 57, který po narušení stavby důlní činností byl v roce 1955 demolován. Dům za ním s č.p. 134 byl v pozdějších letech rovněž stavebně narušen důlní činností natolik, že trhlinami ve zdech bylo vidět do místností. Proto byl v roce 1978 z bezpečnostních důvodů na doporučení SHD také demolován. V pravé části areálu zůstala menší stodola a kůlny. O uvolněný prostor projevily v roce 1956 zájem Severočeské sběrné suroviny, státní podnik Liberec, Matoušova ulice č. 16, ke zřízení sběrny druhotných surovin. Provoz sběrny byl zahájen koncem roku 1956. Sběrna v Háji byla podřízena sběrně v Teplicích na Novosedlické ulici. Prvním pracovníkem sběrny v Háji byl důchodce Antonín Duchač. Později jej vystřídal rovněž důchodce Josef Tichý. Po něm na krátkou dobu provozoval sběrnu důchodce Rudolf Staněk. Dalším pracovníkem sběrny byl ve vedlejším pracovním poměru Josef Singer, který se této práci pak věnoval i v důchodu. Později provozovnu sběrny začal provozovat jeho syn Karel Singer. V roce 1933 Severočeské sběrné suroviny Obecnímu úřadu oznámily, že koncem roku přestanou sběrnu v Háji z důvodu nerentabilnosti provozovat. Současný pracovník sběrny Karel Singer ml. projevil o další provoz sběrny ve vlastní režii zájem a tak mu Sběrné suroviny Liberec skromné vybavení sběrny prodali a Obecní úřad nájemní smlouvu na pozemek převedl na Karla Singera. Na jeho žádost o odprodej st.parcely č. 9/2, na které je sběrna situována, obec tuto parcelu v roce 1994 Karlu Singerovi prodala.

 

V říjnu byla v Kubátově ulici naproti hasičské zbrojnici otevřena restaurace „Na vodárně“, kterou začal z vyřazeného vodojemu pro Duchcov budovat Josef Břečka. Ten však před jejím dokončením zemřel při autonehodě a vše zůstalo na jeho manželce Jiřině Břečkové. Restaurace má dobré vnitřní klima, které je v zimě přiměřeně zateplováno zeminou vně stavby a v létě je v ní zase příjemný chládek.


 

V roce 1972 byl v Duchcově založen Oblastní podnik bytového hospodářství, do kterého byly kromě Háje začleněny obce Jeníkov, Oldřichov, Zabrušany, Želénky, Všechlapy a Osek. Háj tehdy do OPBH předával majetek v hodnotě 5 681 514 Kčs.

 

V tomto roce byl Místní knihovna přestěhována z přízemí domu č.p. 31 do přízemí budovy Místního národního výboru č.p. 155 do bývalé místnosti úřadovny Sboru národní bezpečnosti zřízené v roce 1950.

 

10.10.1972 byla projednávána výstavba rodinných domků na Lesní stezce. SHD tehdy s výstavbou nesouhlasilo z důvodu výhledového otevření lomu Barbora II. v roce 2040 v katastru obce Háj.

 

V roce 1972 byla uskutečněna výstavba nového vodojemu na Lesní stezce, náhradou za vodojem v polích v horní části obce pod Lesní stezkou, poškozené důlní činností. Rovněž byla projednávána studie ONV na výstavbu 50 až 60 rodinných domků na území kolem uvedeného zrušeného vodojemu pod Lesní stezkou. Studii však z obav nezajištěné kuřavkové oblasti zamítl Obvodní báňský úřad v Mostě.

 

V témže roce došlo ke zrušení Domovní správy obce Háj a domovní fond obce byl začleněn do Oblastního bytového podniku v Duchcově a od r. 1980 pak pod Okresní podnik bytového hospodářství v Teplicích se střediskem pro Háj v Oseku. Styk pro nájemníky v Háji byl na MNV v Háji 1x v týdnu, havárie vody či jiné nutné opravy byly vyřizovány na telefonické požádání pokud možno ihned.

 

Koncem roku byl dobudován vysokotlaký plynovod vedoucí přes katastr obce.

 

V letech 1973-1974 byla v osadě Domaslavice vystavěna v akci "Z" prodejna potravin. Do té doby dojížděla do osady pojízdná prodejna. 

 

Technické služby města Duchcova nabídly občanům Háje odvoz popela v kovových popelnicových nádobách s týdenním svozem za úhradu 80 Kčs za rok.

 

V letních měsících se ze zrušeného dolu 1. máj odstěhovala vojenská posádka do Bíliny, tak byl 3.prosince 1973 na zrušeném dole položen základní kámen pro výstavbu závodu „Kamenina“, jako odbočka Keramických závodů Most. Závod Kamenina nahrazoval likvidovaný závod v Břežánkách, kde musel ustoupit těžbě uhlí.

 

Vystavěním přivaděče vody pro Duchcov (flájský vodovodní řad) z Oseka do Duchcova se stal Duchcovský vodojem nad Lesní stezkou včetně vodovodního řadu přes obec do Duchcova nepotřebným. Z důvodu častých poruch na vodovodním řadu obce byly vodovodní přípojky k domům přepojeny na vyřazený duchcovský vodovodní řad.

Státní statek uvažoval o zrušení rybníka „Knížák“  za zemědělskou usedlostí č.p. 96. MNV proto požádal o převod rybníka na MNV jako požární nádrž, ale tomu nebylo vyhověno. Byl však dán souhlas k úpravě rybníka a tak MNV nechal rybník vyčistit, postavit zděnou výpust a upravit přítokovou strouhu. Nebylo však vyhověno ke zřízení příjezdové cesty přes pozemek státního statku, ale bylo odsouhlaseno přejíždět přes louku požárnímu autu.

 

V srpnu 1974 rada MNV projednávala za účasti pracovníků odboru vodního a lesního hospodářství Okresního národního výboru a pracovníka Povodí Ohře vlastnictví mostů přes potok v obci. Bylo konstatováno, že mosty přes potok neslouží pro veřejnou komunikaci, ale slouží výhradně vlastníkům nemovitostí na druhé straně potoka k přístupu k jejich stavbám či pozemkům, kteří také v minulosti mosty stavěli (nebo stavbu hradili) a jsou tedy vlastníky těchto staveb (mostů). Výjimku tvoří mosty, které pokračují veřejnou komunikací za potokem, ty jsou majetkem obce.

 

V tomto roce Národní výbor zahájil na přání občanů výstavbu chodníku k dolnímu nádraží. Výstavba byla prováděna v akci "Z" za stavebního řízení Jaroslava Černého, ředitele továrny dětských vozidel v Duchcově, který v Háji vykonával funkci předsedy základní organizace KSČ. Stavba byla ukončena koncem roku 1978.

 

30.října bylo na MNV jednání o vlastnictví můstků přes potok za účasti pracovníků odboru vodního a lesního hospodářství a odboru výstavby ONV. Bylo konstatováno, že můstky k rodinným domkům a zemědělským usedlostem si vlastníci objektů stavěli na své náklady pro potřebu přejezdů přes potok. Tyto můstky nejsou veřejnou komunikací a obec tak není vlastníkem ani správcem těchto můstků. Pokud jsou můstky k cestám do polí nebo k veřejným prostranstvím, jsou vlastníkem obce a je povinností obce tyto můstky spravovat.

 

Státní statek Lahošť začal v r. 1974 za obcí směrem k obci Hrob budovat produkční stanici selat, která byla v letech 1978 až 1981 postupně uváděna do provozu.

 

V letech 1974 až 1977 byl vybudován chodník od křižovatky v dolním Háji po železniční stanici Dolní Háj. Stavbu chodníku prováděli brigádně důchodci při MNV. Stavbu chodníku naplánoval a řídil ředitel závodu dětských vozidel v Duchcově Jaroslav Černý , bývalý hájský občan, technik dolu 1.máj.

 

V srpnu 1974 byla v akci "Z" zahájena výstavba mateřské školy pro 90 dětí na místním fotbalovém hřišti, které bylo výstavbou MŠ zrušeno s tím, že bude vybudováno nové fotbalové hřiště nad Sokolovnou. V průběhu stavby docházelo k různým změnám stavebních organizací. Stavbu zahájily Školské stavby Praha, které však byly záhy zrušeny a stavbu převzal Stavební podnik Karlovy Vary, který však stavbu nezvládl a další práci pak již zajišťoval Místní národní výbor. Nepovolením výstavby domků v Háji závodem Kamenina, byla přehodnocena kapacita stavby mateřské školy s počtem dětí v obci. Pro nevyužitelnost kapacity nové školky obcí tato stavba v roce 1981 dána k dispozici Okresnímu národnímu výboru k jejímu využití na Ústav sociální péče pro mentálně postižené děti, který okres Teplice naléhavě potřeboval. Provoz ústavu byl zahájen v květnu 1983. Mateřská škola se z chátrajícího domu č.p. 125 přestěhovala do opuštěné školy č.p. 122, která je pro školku plně vyhovující.

 

 

 

Roku 1968 začal Státní statek Lahošť stavět v Domaslavicích odchovnu telat. Stavba byla ukončena v r. 1970. Současně se stavbou odchovny (občané ji říkali kravín) se začal stavět vodojem nad Domaslavicemi, který měl být napojen na Flájské potrubí zásobující Teplice pitnou vodou procházející pod železniční tratí Litvínov Louka - Moldava. Na vodojem byl napojen domaslavický kravín, plánovaná výstavba produkční stanice selat v Háji a všechny domy v Domaslavicích. Vodovod v celé osadě byl budován v akci "Z" a nahradil po jeho zprovoznění veřejnou studánku, byla to vlastně vyzděná "zídka z r. 1890" s výtokovou trubkou pramenící vody a také pozdější amatérsky vybudovaný vodovod z potrubí "co dům dal" z prameniště nad strážním domkem č.p. 25 do některých domů v osadě.

 

Po zastavení činnosti dolu 1.máj byla v r. 1968 prováděna rekonstrukce sálu a jeviště Sokolovny v Háji. Současně byla Okresním národním výborem povolena výstavba 8 rodinných domků v Háji na Lesní stezce s přidělenými popisnými čísly 263, 264, 265 dokončené v r. 1970, 226 dokončený v r. 1971, 227 a 228 dokončené v r. 1972, 265 dokončený v r. 1975 a č.p. 267 dokončený v r. 1976.

 

V letech 1969-1970 byla prováděna rekonstrukce sítě nízkého napětí 3x380/220V v obci. Kovové zrezivělé stožáry byly nahrazeny betonovými sloupy, na nichž byylo nataženo nové vedení. Současně byla provedena rekonstrukce veřejného osvětlení s výměnou žárovkových osvětlovacích těles za tělesa výbojková, rozmístěná podle projektové dokumentace.

 

Národní výbor začal v r. 1970 po dohodě s vlastníky domů od č.p. 97 až po č.. 104 budovat chodník, který v této části ulice chyběl, vlastníci domů své ploty částečně posunuli od silnice k uvolnění plochy pro chodník. Dva domy, č.p. 207 a č.p. 100 tak přišly o své předzahrádky. Národní výbor těmto vlastníkům přispěl materiálem na znovupostavení plotů. Stavbu chodníku a plotů prováděli pracovníci národního výboru. Jak bylo později zjištěno, národní výbor zapomněl při této akci vyřídit majetkoprávní vztahy k pozemkům vzniklého chodníku s vlastníky nemovitostí.

 

V Domaslavicích byl r. 1970 v osadě vybudován v akci "Z" vodovod, který lidem nahradil odebírání vody z dříve vybudovaného výtoku na návsi a některých studní. Pro netěsnost vodojemu vystaveném státním statkem nad osadou Domaslavice, který měl sloužit pro krytí potřeby vody pro odchovnu telat v Domaslavicích a odchovny selat v Háji, byl uvedený vodojem odstaven. Statek proto vybudoval, pomocný řad z výdušníku Flájského řadu v Křižanově s napojením osady u železničního viaduktu nad odchovnou telat.

 

V letech 1973 - 1974 byla v osadě Domaslavice vystavěna v akci "Z" prodejna potravin. Do té doby dojížděla do osady pojízdná prodejna.

 

V roce 1974 Národní výbor zahájil na přání občanů výstavbu chodníku k dolnímu nádraží. Výstavba byla prováděna v akci "Z" za stavebního řízení Jaroslava Černého, ředitele továrny dětských vozidel v Duchcově, který v Háji vykonával funkci předsedy základní organizace KSČ. Stavba byla ukončena koncem roku 1978.

 

Objekt kovárny státního statku (bývalá hasičská zbrojnice) byl po přestěhování do Lahoště předán opět obci. Zájem o pronájem budovy projevilo Myslivecké sdružení Háj, kterému MNV také budovu pronajal.

 

V roce 1975 byla zahájena výstavba nového fotbalového hřiště s travnatou plochou u Sokolovny za poskytnutou plochu fotbalového hřiště, na které byla zahájena výstavba školky. Stavba hřiště byla prováděna v akci "Z". Výstavba hřiště začala navážením zeminy pro vyrovnání svahovité plochy terénu, udusávání zeminy, pokládání odvodňovacích drenáží, zasypání povrchu a byla ukončena výsevem trávy. Hájský fotbalový oddíl si vybudoval závlahové zařízení pro skrápění  trávnku a vybudováním zábradlí kolem celé hrací plochy. Největší zásluhu na dokončovacích pracích hřiště měl člen fotbalového oddílu František Kadeřábek (ročník 1944). Hřiště bylo dokončeno v květnu 1980. Pásku k zahájení provozu hřiště přestřihl předseda Tělovýchovné jednoty Josef Singer.

 

Ve volebním období 1971-1976 byl postaven nový lokál u tehdejší Sokolovny, zřízena nová prodejna v Domaslavicích, vybudovány chodníky v Kubátově ulici od domu č.p. 97 až k domu č.p. 103. V tomto úseku byl ploty před úpravou až u okraje vozovky. Opravena byla požární zbrojnice v Zelenkově ulici včetně nových bytů. Tyto akce byly hrazeny z finančních prostředků 1 300 000 Kčs, které naše obec dostala od Severočeských hnědouhelných dolů jako náhradu za částečnou likvidaci obce.


 

František Nachtmann, kronikář obce

Datum vložení: 23. 10. 2019 0:00
Datum poslední aktualizace: 23. 10. 2019 16:28